Herakles

Hellenské mythy Heraklem jej zvaly,dnes lidem zve ho pokolení jiné.Jej k práci věčné Moiry odkázaly —kdy jeho rámě stane, odpočine?

Jeť pracovitý, mocný, vytrvalý:lví rouno kryje plece nahé, siné,před pánem jest však nesmělý a malý,sám pouta kuje si a na se vine.

On vykoná hned každý rozkaz lichý,leč zvednuv topor svůj — je hrozný, silný!A přec krok mírný, mysl pokojná je.

Jest beze vzdoru, pokojný a tichý.Leč smějí se mu, v žert jim kratochvilný,když zří ho čistit Augiovy stáje.

A Músa dívčí studem zardívá se,jej zříc, když bouří hrubé ve svévoli,svůj žár když ztápí v orgii a kvase,chtě zapomenout na to, co ho bolí —

Neb rozhněván na robství osten holýkdyž sáhne, šílen, po své zbroji v jase,když přepadá svět v ničitele roli,v nevinných krvi vztek a žal svůj hase!

Když mine však ten divý zápal v hrudi,jímž kácí v niveč celých věků prácia řady činů velkých drtí, stírá —

On z bludů svých zas pomalu se budí,na dávné sledy pokorně se vracía dál koná dílo bohatýra.

On bohatýrstvo své však málo cení,a neví ještě, čím je a čím bude.A neví, celý vyjda ve plameni,že vedle bohů místa jemu zbude.

Leč bohové to vědí ustrašení,za nástroj chtěli mít jej v roli chudé —teď Olymp celý vztekem již se pěnía stíhá jej a týrá vždy a všude.

Již do kolébky poslal jemu hady,by zhnětli ho a zardousili spolu,teď proti němu tisíc obrů vodí —

Leč marný hněv a marný úklad zrady:on zvítězí!… a hromů při plápoluon Promethea z vazeb vysvobodí!