Zlomek Muzejní

všeho bych vám přěrád pomohl.Každému sě vás v tom sžěli,jakž jste svój rod dnes viděli,proněž mi život nežáden.Ni jeden hrad tak nesnadenani město jest dobyti,ač chce vám žěl toho býti,čsož ste své viděli škody;ani ohni ani vodyani skály ani hory,v tom nebude ničs přípory,všecko vám bude po rovnu.Jakož jmá výsost neskrovnútoto město i přiekopy,čsož sě vás každý přichopí,vašě moc všemu odolá."Řek tako, na všě zavolai sta pod zdú všěch najdřieve;ande s pravé strany, s levétekú s řebřími, smotyky

by bylo kam lzě utéci,každý by rád pryč vyplanul.Druh družcě juž zapomanul,každému o sobě péčě,každý sám podává mečě,as by tiem život probavil.A sěm juž tajně vypravilMedateš posly, své rádcě,v stany k Dariově matcě,prosě za to, zda by směla,by za ně prosbu zprostřěla;nebo jmieše vnuku jejé,pro ňuž mu by ta náděje,ač by kterú věcí mohla,by jmu života pomohla.Jide přěd král čsná kmeticěa jmajúci strachu lícea řkúci: „Mój žádný kráľu,kak jmám k tomu čáku malú,bych nynie v tom byla hodna,

Ráčíš li, ty ľudi zprosti,ač koho nechceš jiného,Medateše jediného,jenž je proti tobě shřešil,by mě tiem jedniem utěšil.“Kaká vóle milosrdnái kaká mysl ovšem tvirdnái skutek zajisté divný,že ľud, jenž mu byl protivnýi tak ovšem zavinilý,již sú jiuž svázáni byli,milost pro ni obdržěli,své dědičstvo vše přijeli,jakž v ni v čemž nevzěli ztrátu,ni v pokladě ni v svém platu!Nezdá mi sě, by vlastná mátěpři tom času, při téj ztrátěkde takú věc obdiržala,jakož sě téj ženě stala.Tehdyž ten ľud osvodobě,

ani které cěsty také.Nikdy nejměl horšie chvíleani většieho úsilé.Pojmě ovšem mnoho strastidřieve, než doby té vlasti,ande tako příkří plazi,kdež sě on ľud kryje lazí,ande nenie nikdie sledu,jedno plaz jako po ledu.Kakž jich dobýval vítěžsky,však protože jměl ľud těžký,prvé než je mohl přěmoci,nepřěstav ve dne ni v noci,množstvo ľudí život skona;však sě podda vlastcě ona.V tu dobu sě den osvieti.Tdy sě jmu uda přijetik řěcě, jéž Araxes dějú,ande druh před druhem spějúa chtě rád býti za mostem

otkudž viec nemohli dálemdlobú pro veliké rány,neb boci, pirsi proklány.Němá tvář stojé vzdyšúce,svého krále vňuž pyčúce,

ž' nenie kto slovce přidada.Až dlúhý čas po všem bojiv onéj vzpále, v onom znojijeden Hřek sě pitie sžádav,v horách, v dolech vody hľádav,na mnoho stran sěm tam honiv,

a srdce jmu zřením znylo.Náhlým skokem na kóň vsěde,připřev sě, však tam pojede.A jakž by u voza blíže,uzřěv ho král, hlavu vzdviže

asponě pomluvím s tobú.Odlehčíš tiem méj bolesti,račiž mé poselstvo znéstik tomu královi hřeckému,kdasi nepřéteľu mému,k němuže bych tak byl sbožen

nežli bych jé čso přál tobě.Proto, čsožs’ mi čsti pokázal,jakžs sě u mú čest uvázal,že jsi všu hirdost ukrotivi byl k svým vězňóm dobrotiv,

Ten pobrúsiv na mě meče,mého života ukrátil,zle mi mé čsti tak poplatil;čsož mých zemí bylo všady -vlasti, města, tvrzě, hrady -tiem vším miesto mne obvládal

pakli mne v tom nepopraví,sobě též po mně ostaví,že pomdlí té všie své chvály;ače té pomsty otdálí,čakajž téhož veždy na sě,

jímž by své jmě výše vzplodil."Pomluviv tak, řěč potratí,sotně móž ruky podatipravé přiezni na stvirzeniei všie řěči na znamenie