Moje přání

Neračte se pranic strachovati,Pánové a drahé milostenky,Že snad budu povídati,Co se rozmarince zdává,Na růvku když utěšenkyOpuštěné postonává.Mně dnes kyne jiné bůže!Mně se jiné sny dnes zdají,An se kol mne usmívajíLilie a rajské růže.

Mám vám, okraso mé vlasti,Dokazovat onu pravdu svatou,Že je láska číší zlatou,Naplněnou nejsladší všech slastí?Mám věc dokázanou dokazovat,Slunce světýlečkem osvěcovat,Léčit, koho pranic nebolí?Nikoli!Dobré se i dobrým pokazí;Příliš mnoho důkazůBývá pravdě na zkázu;Když se jich moc nachází,Pak pro samé důkazy —Veleslavné shromáždění —Samou pravdu ani vidět není;A to by se mohlo, moji zlatí,S naší pravdou také snadno státi.

Nebo, mám snad rokovati,Polka-li či valčík hezčejší?Toby bylo: mudrovati,Jaké očka krásnější —Jestli modré nebo černé?Oboje jsou — někdy věrné,Oboje jsou krásnější.

A předc máme, moji zlatí,O něčem dnes rokovati!Kam jít honem pro myšlénky?Odkud vzítiKrásné kvítíPro vás, drahé milostenky?Mám se pustit v cizí kraje,Do pustiny jíti z ráje? —Nejdu, nejdu v cizí kraj,Zde mé kvítí, zde můj ráj!V lůně vlastenského kraje,Kde se Česká ústa usmívají,Srdce láskou k vlasti plápolají,Kde mi hudba poklid v srdce hraje,Kde mě blaží nelíčený ples,Kde je potud ještě milé dnes,Slavné matky, drahé krásenky,Růže, růžinky a sedmikrásky,Pěstitelky dobra, krásy, lásky —Krásné, nejkrásnější myšlénky!

Ach, já pro nebeZapomínám na sebe!Líčit kvítka krásných rájůMůže jen syn rajských krajů —Takž tu na půl cestě musím státi,Před mnou krásný, ale cizí svět!Mám se s těžkým srdcem dále bráti?Mám se vrátit ještě s těžším zpět?Mám svým citům tón a barvu dáti,Na které se žádný netěší?Mám své srdce nechat plápolati,Nechat pláti a se strachovati,Že se proti vám snad prohřeší?Mám k vám poslat dítko mdlé a chudé,Nevěda, zdaž vítané vám bude?Plamen srdce mraky mysli nerozšeří,Pro mou touhu obraznost je vrátká;Slovům mým snad žádný neuvěří,Pro můj cit jsou slova míra krátká.

Ano, kdybych dneškem byl,To by se byl předce někdoAspoň trochu na mne těšil,A já bych se tady jistěPříchodem svým neprohřešil;Někomu by předc můj vchodPřišel vhod.Mohl bych zde jenom tiše státi,Žíti s vámi dál a dál,A předc bych se, moji zlatí,Zábavným a milým stal;Vy byste mě, moji milí,Zábavným a milým učinili.Žil bych arci jenom krátce,Pouť svou skončil ještě dnes;Za to ale žil bych sladce,Veledrahé, mezi vámi,Růžemi a růžinkami,Za mnou by šel dnešní ples!Kdyby pak se doby novéPřes můj růvek v život hnaly,Pak by na mne andílkovéJasnoocí zpomínali;Pro památku mou by měloMnohé svaté srdéčko,Jenž by teď se před mnou chvělo,Nějaké předc místečko;A ten, jenž byl z lásky rájeVypovězen v pusté kraje,Stál by oslonený záříV mnohém lásky kalendáři.

Kdybych libou hudbou byl,Kadrilkou neb valčíkem,Polkou nebo kvapíkem:Pak by slova moje čistéNašly jistěKu každému srdýčkuNejrovnější cestičku.Blaze, přeblaze bych žil,Kdybych aspoň polkou byl!Pak by snad předc k vůli mněNěkdo mile nožkou kročil,Pak by se dle noty méAspoň někdo trochu točil, —Předc by někdo tancovalTakovou, jakou bych hrál.Každým hnutím žití svéhoDobré dušinky bych bavil,V srdci plesu milostnéhoTriumf činů svojich slavil;Kdo dřív o mne málo dbal,Dušinku by pro mne dal. —Pak by si mě krásenkyNa fortepiánu hrály,City mé a myšlénkyS potěšením študovaly,Ba i drahé stařenkyBy mne rády poslouchaly;S blaženými bych jen žil —Kdybych libou hudbou byl!

Kdybych drahou vlastí byl,Pak by naše Praha miláMoje byla!Pak bych i v kabátku sprostémVítaným byl všude hostem.O jak bych tu šťastně žil,Kdybych drahou vlastí byl!Nejkrásnější ručinkyBy se za mne modlívaly,Nejkrásnější dušinkyBy mě vroucně milovaly;Jinochové statní, čilíBy jen mnou a pro mne žili,Mnou by šťastný osud vládl,Místo stárnutí bych mládl,Soků neměl se co bát,Jinoch sám by milku drahouVyučoval, jakou snahouMne by měla milovat!Krásněj by se v světě celémJasným čelem nehonosil,Jako kdoby v srdci vřelémMne a věrné moje nosil;Sladce by se pro mne umíralo,O mé blaho rádo pečovalo,Na mé zdraví by se tancovalo;A u prostřed krásotinek,Jakých nyní kol mne vínek,V blahém vytržení stojeMoh’ bych říci: Vy jste všecky moje!

Kdybych láskou k vlasti byl,Pak byste mi dojista již z dáliSrdéčka svá podávali,A tu stoje mezi vámiStál bych, jako dobrý známý,S nímžto obcování blahé,Jehož každé slovo drahé.Kéž bych láskou k vlasti byl!V srdéčkách bych bydlel nejkrásnějších,Z oček bych se díval nejjasnějších,Nejčistějším ohněm plápolal;Slavní činové by mnou se děli,Básníci by o mně písně pěli,Jméno mé svět s úctou jmenoval,Mnou by dostávaly svaté ctnostiMilorajské barvitosti;V svatý voj bych syny dostavoval,Umírajícím smrt oslazoval,Milostenky sváděl v ples;Pak bych tuto radost často míval,Že bych se jen na své ze svých díval —Blaho, jaké cítím dnes!

Kdybych krásotinkou byl,Jasné očka by mne přivítaly,Všickni by se na mne usmívali,Vítězství by bylo mé,Než bych vešel do boje;Pak by ostrá kritikaNeděsila řečníka.Krásenky by místo posloucháníŠatu mého módu mustrovaly;Za to by zas naši pániNa pochvalu študovali.Moh’ bych mluvit, co bych chtěl,Kreditu bych ve všem měl;Ze všech stran bych slyšel chvály.Že mám zlaté myšlénky;Z přátelstva by krásenkySestřince své zatleskaly;Pánům — slavná společnosti,Řeč má, byť i kyselá,By se z pouhé zdvořilostivelmi líbit musela.Kdybych krásotinkou byl,Tu by se mi panáčků zbor dvořil,Ve mne doufal, přede mnou se kořil,Život svůj mi v obět dal.V moci své bych srdce jejich měl,Jako míčem bych si nimi hrál,A tak bych je očkoval,Na jakou bych víru chtěl;Pak by mnohý mému lhání věřil,Jenž mé pravdy a nedůvěrou měřil.Kdybych krásotinkou byl,Pak bych jednal, myslil, žil —K čemu ale hledat dýlMalované konvalinky?Pak bych právě tak jen žil,Jako naše krásotinky!Kdo by mi chtěl srdce dát,Lásku svou mi v obět klásti,Musel by se láskou k vlasti,Láskou k matce vykázat;Kdo si nechce máti oblíbiti,Může si též dceru oškliviti!Kdyby Český mládenečekŘečí jinouNežli milou materčinouPřišel prosit o taneček;Kdyby sebe krásněj prosil,Ruce líbal, slzy rosil,Sebe krásnější byl chlapíček:Předc by dostal na tom místě,Ne-li košík, aspoň jistěRoztomilý košíček.Jenom krásotinkou být —Věděl bych jak blaze žít!

Dneškem nejsem, ani hudbou blahou,Nejsem krásenkou, ni vlastí drahou,Nejsem lásky k vlasti sladkou snahou —A předc cítím blahodatné slasti!Jsemť já synem šťastné vlasti;Také můj jest nelíčený ples,Také já jsem tady dnes!Mne též nese hudba k blaženosti,Krásenkám jsem věrným přítelemA pak drahé společnostiNelíceným ctitelem! —