Ballada česká

Žil jednou v Čechách smavý rek,Vám známý rytíř Paleček;on samý šprým a nápad byl,rád dobře jed’ a dobře pil,a lidem dobře činil.

Rád jed’ a pil, jak povídám,však ještě něco dodat mám:on též rád bloudil po Čechách –a pak byl vždy jak v mátohácha nevěděl, kde stojí.

„Nu, nu“ – kdys zazněl náhle hlas –„pan rytíř je už ve snách zas?“a Paleček jak přimražen!Aj před ním kolo bujných žen,a v prostřed Vesna sama.

„Jen neboj se, Ty’s celý muž,Ty se mi ze všech líbíš – nužmé slovo k smělosti Tě zve,rci jakékoli přání své –však vtipně jen a hbitě!“

Již rytíř bez všech rozpakůsi hodil hlavou: „Tedy řkua prosím: až bych jednou zdech’,mne výročně vždy ožít nech,na osm dní – to s jara!

Když svět zas jednou krásným je,když zem se celá rozsměje,pak, Vesno, milostiva buď,na osm dní mne jenom vzbuď!“A Vesna kývla: „Staň se!“

Od časů těch, děj se co děj,fialek vůní budí jej,slavíkův ven jej volá hlas,pan rytíř vstává bujný zasa rozkročí se krajem.

Kraj český, jindy smuten, tich,je pojednou pak samý smích,a celý ten náš český světje samý zpěv a samý květ –však krátce jen, ach krátce!

Vždyť umluvil si rek náš s níjen blažených vždy osm dní!Pak vrací se zas v dumnou říš,a Vesna dá mu medu číš –on opiv se zas usne.