Ballada dětská

Matka zdřímla na úsvitě.Dítko vyjeveně hledí —v nožičkách mu Smrtka sedí.Malá Smrtka, sama dítě,na hlavičce věnec bílý,ve košilce drobné tílko,v ručkách drží hravé sítějako k honbě na motýly.A ty ruce jako hůlkyžluté jako z vosku čílko,místo oček modré důlky.

»Pojď děťátko, pojď holátko,na chvilečku, jen na krátko!Zahrajem si na Héliceandělíčků při muzice,budem bílé holubice.«

»»Matička mi nedovolía mě tělíčko tak bolí!««

»Pojď děťátko, holoubátko!Přišla jsem ti ku pomoci,nemoc nemá více moci,venku v andělíčků kůrupoletíš až k nebi vzhůru.«

»»Matička mi jíti nedá,myslím, že již hlavu zvedá!««

»Pojď dětátko, pojď, babátko!Posýlá mne Jezulátko,posýlá mne kněžna nebe,abych přivedla Jim tebe,posýlá mne tvoje svatá:Ať již jde, má dcerka zlatá!«

»»Pojďme, pojďme, ale zticha,matinka se jinak zbudí!Něco těžkého ji trudí,i když dřímá, těžce vzdychá,srdce bolestně jí skáče,a když vzhledne, ihned pláče.«