Ballada májová

V bílé míse vodu vařís úzkostlivě bdělou tváří –pěkná holka, lepých tvarů.Voda v míse v plném varu,bubliny jak v dešti chrlí,a jak holka varu slouchá,voda kloktá, syčí, hrčí,jak když cvrček v hroudách cvrlí,jak když oknem bzučí moucha,jak když v dálce povoz hrčí.

Houkla půlnoc. Holka klekla,prsten rychle s ruky svlékla,hodila jej varné v lůže.„Svatá panno Petronillo!Dnešní májové své nocimáš náš osud ve své moci,činíš cokoli Ti milo –prosím, prosím, dej mi muže!Zajisté že muže svéhokaždého z Tvé ruky beru,nepředpisuju Ti věru,svatá panno, nevybírám,nemysli si, že se vzpírám –jen ne, probůh, zrzavého!“

Z mísy vrch se páry valí,a jak holka blíž se kloní,z páry líbezně to zvoníjako stříbrem z dálné dáli:„„Vidíš, holka, mám Tě ráda!Ve kostele ráda býváš,tenkým hlasem „Ave“ zpíváš,dala bych Ti kamaráda –ale koho dát Ti, koho?Je vás ve vsi trochu mnoho –zbyl jen hajných synek chudý,a ten je jak liška rudý;sivé oči jako liška,tělo vychrtlé jak tříštka,a je –““„Dej mi tedy toho!“