Ballada rajská

Šla Maria, šla do ráje,kdo ji potkal, pěkně klekl,uklonil se, „Zdráva’s!“ řekl.Jenom svatá Eližbětanepoklekla, nezdravila;Maria se zastavila.„Poslouchej Ty, copak je to?vypadáš jak neduživá –i Tvá záře celá křivá –oko mdlé a chůze líná –vždyť jsi jako umučení,což Ti v nebi zdrávo není?“Svatá s výčitkou se staví,kysele dí: „„Bože milý,já mám strašně dlouhou chvíli! –““

„Dlouhou chvíli, dlouhou chvíli!každá patronka své lidiopatruje, v lásce řídí –koho pak jsem Tobě dala?“Svatá vzdvihá oči černéa dí smutně: „„Ženy věrné!Pět set let jsem zde už svatou,hledím, pátrám, jak se sluší,nemám ještě jednu duši.Jenom jednou přišla zpráva,že kdes v Čechách žena jistáje jak anděl věrná, čistá:než však zrak můj sletěl dolůna ochranu její ctnosti –bylo už zas po věrnosti!““