Ballada zimní

Čaroděj šel po silniciv mrazné zimní chumelici,došel k šeré šibenici.Šibenice trojram lysý,na ní tři zloději visí.Usednul. „Zde dobré bydlo.Máte, hoši, pěkné sídlo! –ale teď už honem dolů,ponoclehujem tu spolu!“Zaklel, máchnul rukou v kolehup! a již jsou všichni dole.

Zasedli kruh ve příšerný.Hlavy sobě napravují,mistra chvalně pozdravují.První jako pes je černý,kde ramena tu kolena,brada věky neholena;druhý s hlavou rozsochatou,s nohou dřevem podepjatou;třetí – pánbůh budiž s námi! –celý nahý – v očích ledy,po tváři je jíním šedýa po těle střechýl samý.

„Vzkřísil jsem Vás, dále žijte,tropte dál svou lotrovinu,za to mně dnes posloužíte.V šibenice nočním stínupospolu se pobavíme,vínem spijem, povyspíme.Vzhůru, sneste, čeho třeba,jeden peřin, druhý chleba,třetí vína – kapka stačí! –vzhůru, leťte, plémě stračí!“Vzlétli jako hejno ptačí.

Vzduch jen hvizdnul divým letema již první snes’ se zpátky.„„Nesu polštáříček malý,uzmul jsem jej vdově chudéchuravícím pod dítětem;trochu na nás bude krátký –““„Však ho na nás dosti bude!“mistr tovaryše chválí;říká slova, statek množe:už tu čtvero měkké lože.Nad hlavami teskné vání,jako dálné žalování.

A již je tu nazpět druhý.„„Nesu víno, šel jsem zchytrana skříň kostelního sluhy,mělo ku mši sloužit zítra;jen že je ho málo trochu –““„Stačí nám, můj dobrý hochu!“Mistr říká svoje bludy,a již vína kolem sudy.Ve vzduchu to lačně hučí,jak když šedí vlci skučí.

Třetí tu a volá v plesu:„„Svěcenou Ti hostyj nesu!Vyrval jsem ji knězi ctnému,nes’ ji k smrti nemocnémuna poslední posilnění!““„Dobrý chléb, když jiný není –“Hrom v tom bouchnul. – Co se děje?zem se pod nohama chvěje,vzduch jak hlína, plný chmýru,vše se točí v náhlém víru,co kde leží, co kde stojí,vzhůru dolů lítá v roji,a ti čtyři v divém kůruletí jako plevy vzhůru.Ještě zavzdechnutí táhlé,a zas ticho, ticho náhlé.

Zimní ticho. Přišlo ráno,s nocí den se plavě mísí,nad silnicí trojram lysý,na něm čtyři chlapi visí.