Romance helgolandská

Bouř žene koráb u divokém běhu.John lampu klamnou k skále přivěsila dí: „Bůh žehnej břehu!“

A koráb k světlu žene se a v tryskuse náhle přes úskalí překotil,a stěžněm vězí v písku.

John zavejsknul si ve syčící pěnu:„Má dceruška si chystá veselku,dnes pomohu jí k věnu!“

A člunek jeho jako liška běžípo těžkých vlnách tam, kde zvrhlá loďjak černá rakev leží.

John nenavykl marně tratit času,svou sekyru hned v koráb zarazil,v tom z nitra doslech’ hlasu.

„„Jen pospěš, pospěš!““ zní to dutě zdůli,„„a všeho zboží půli dostaneš,i všeho zlata půli.““

John naslouchá a vytřešťuje zraky –„Aj pakli jedna půle bude má,toť bude druhá taky!““

A rychle s člunkem ku břehu uhání.Po celou noc se k lodi nevrátil,až teprv po svítání.

Až po svítání, v bílé ranní dobězas sekyru svou v koráb zaráží,a uvnitř již jak v hrobě.

Již voda otvorem si cestu klestí,teď vyhoupla si první mrtvolu,John rychle po ní pěstí.

Tvář mrtvou k sobě obrátil: „Eh kletě!je po svatbě – já tady za vlasymrtvého držím zetě!“