Hřbitovní kvítí — 16

Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,oko svaté runy lebky čítá,a má mysl z črtů zapletenýchživý obraz žití sobě splítá.

Onu runu láska vryla, zášť snad tuto,onu blaho, tu snad neštěstí,a zdaž ty, jež činí cesty kratší,stopy přemýšlení nevěstí?

Tak jak v paměť obraz mrtvoly se vrývá,ryje mysl v lebku znamení -vidíš, brachu, mohs mít lebku hladší,méně jen, ach méně myšlení.