Hřbitovní kvítí — 17

Neplač, neplač, brachu, nenaříkej,že je záhad v světě k znavení,jenom pít a jíst se pilně zvykej,v hrobě času dost pak k strávení.

A až umřeš, budeš zbaven všeho,tělo v prach se moudře rozpadne,a co zde ti bylo záhadného,zůstane ti pak i záhadné.

Jakou však tvá mysl píseň hude,zpívá s tebou celý tvůj i čas,která lež tě hnětla, hněsti budev jiné formě jiné lidi zas.