Hřbitovní kvítí — 20

Však znám ten lid, jenž nožem hnusné pitvysi chleb a slávu potem dobývá,snad zpěv můj klada na své nuzné váhy,juž znak mu soudu svého v čelo vyrývá.

On z pýlu motýlů si vápno pálí,kdy trámů třeba, les si cizí skotí,kdy písem váží, jasný pramen kalí,kdy kámen láme, sousedův dům zhrotí.