Hřbitovní kvítí — 47

V vlasti jsem, a přece divná tužbasvírá prsa těsným okovem,stoupám místa od dětinství milá,a přec nejsem zde víc domovem.

Cizé tváře, cizé chladné zvyky,cizé citům zvuky kolem znějí,že bych zaplakal si v domě vlastnímpíseň tužby - toužnou Odysseji.