Doňa Anna

V krásném vodojemu vlnkyobraz hvězdný houpají,po trávníčku lehké nožkykaždé noci stoupají.

— Doňo Anno, doňo krásná,což ty vlny šeptají?Zdaž se po manželi starém,krásná doňo, neptají? —

„Kmetovi již třeba spánku,aby mnohý dožil den, —mlada jsem a nepokojnýmám já ještě v noci sen.

Bych mu nerušila spánek,pudí mne to z lože ven,a don Fernan, krásný, mladý,ten má se mnou stejný sen!“