Písně kosmické — 3

Ach, jaké to blaho: poležetzde na drnu poblíž borua s zlatými dát se hvězdamido šeptného rozhovoru!

Ty třepotné, smavé hvězdičkytak čiperně na mne hledí -ach prosím vás, je to pravda vše,co lidé prý o vás vědí?

Že maličké vy prý hvězdičkyjste obrovská samá těla -a od jedné k druhé prý sto leta k některé věčnost celá?

Což nevidím, jak jste drobounkya v jakém jste k sobě skladu? -já - nahoře být - bych kamenemvás přehodil celou řadu!

A že prý jste věčném ve rejia přes steré skokem míle? -Ej musilo by tu hluku býta šumu za noční chvíle!

A zatím tak němě spřádátesvou života tichou dumu -když vesele prstem zaluskám,je věru v tom více šumu!