Písně kosmické — 35

Přijdou dnové, léta, věky, věků věky.Kolem Slunce mdlobou hasnoucíhokroužit budou planet mrtvoly.Země bude siná, tichá, němá.

Dávno bude po všech lidstva synech -v prach a jíní rozpadla se těla,dávno bude po všech slávy činech -touha někam v vesmír odletěla;dávno po srdci i jeho bolu,dávno dohořelo milování,jásot odvanut i žalování,dávno, dávno, poslední co píseňzoufalou svou vzduchem chvěla tíseň -všechen život v mraznou ztuhnul plíseň,bol i radost v kámen ztuhly spolu.

K příkrovnímu, lhostejnému nebipovrch Země příšerně se šklebí,Zem je samá dlouhá, hlubná vráska.Mrazný éter do povrchu pere,šklebinou se k Země nitru dere -Země puká tiše, nezapraská,Zem se trhá tiše, beze zvuku,Zem je němá, dožila svou muku. -

Přejdou dnové, léta, věky, věků věky.Šerou prostorou jak černá rakevZemě krouží slabnouc, slabnouc v letu,jak když orel těžce postřelenýve spirále děsně obrovitédolů letí - letí - letí -

Dopadne Země k Slunci zpět,ze Slunce šlehne plamů květjak života na úsvitě,a vzdálené hvězdy a širý Světzví, že se tu naposled - naposledlíbají matka a dítě.