Písně kosmické — 36

Aj, tamhle dřímavých jiskerek,jak když rukou rozhodí květů,to letí prostorou kometa,kostnice umrlých světů.Hvězdo, oděná rubášem,dumnou nám píseň hudeš,v ní veliký obsah, málo slov:„Ty popel jsi, popel budeš!“

A tamhle zásvit zas jako sen,jak když den se rozbřesknout bojí,tam prach se k novému životuv nebeském zákoutí pojí.Příštích světů ty zábřesku,mlžino mladě žhnoucí,jakž ku srdci sáhá píseň tvá:„Zas vstanete s lící skvoucí!“

Ó hvězdy, hymny vy zářivé,naslouchám vám v roznětu svatém,nechť smrt, či vzkříšení hlásáte,duši mi plníte zlatem!Srdce celičké vystlánonesmrtelnosti kvítím -co potřebuju já věčným být,když věčnost již teď procítím!