Písně kosmické — 37

Ty věčné hlasy proroků,že také mrtvi budem,nuž ano, ano, víme to -my Světa nepřebudem!

Co rozkvétá, to odkvétá,co vzešlo, zase chřadne,a Zem i s lidstvem rozkvětlýmjak bílá růže zvadne.

Však proto smrti myšlénkoumy srdce nezbodáme!My vyžijem a dožijema Světu příklad dáme!

Dřív Světa původ seznámea sil všech tajné zdroje,dřív na dno časů sestoupnema sečtem světů roje!

Před žádnou, žádnou záhadousvé šíje neskloníme,o nebes klenby nejzazšísvým duchem zazvoníme!

My umřem, avšak dříve sihrob vystelem slávou,Svět celý musí nad hrobemstát s obnaženou hlavou.