Písně kosmické — 4

Což třepotá se to tu hvězdiček,jak včeliček ve vzlétlém roji! -Proč asi ta jedna jedinátam samotná povzdál stojí?

Tak dumavě chvílemi v dáli zřía bleďoučké její jsou tváře,je patrně hvězda mlaďoučkádle dětinné v očku záře.

Jen někdy svůj doufavý vyšle hleda stoudně zas do nebe mrká -ba myslím, že také hvězdičkajak hrdlička láskou vrká!