Písně kosmické — 5

Snad jiní jinak uvidí -já myslím nebe širé si jak naší zemia při hvězdách si myslím na lidi.

Vidím tam různotu skupení,velkosti, tvarů a záře -to musí různé osobybýt, kde jsou různé tváře!

Planetoidek tam havěť zřím- uličnických to zmetků -,jež hvězdám nám již stárnoucímbab nadává a dědků;

hvězdičky na šňůře pupečné -embrya - mléčné símě -též nebe je zas v nadějia nosí sladké břímě;

panenky růžově planoucí,mládence hledů zbrklých,roj mužů světla klidného,roj babic žlutě scvrklých.

Běhají spolu, a přece jekaždý svých práv si bdělý,jak lidi nás zde chladná zášťje chladný éter dělí.

Životem různým se nebe skví- dosti však tam též rovůa svaté ticho v koutečkách,jak sluší na hřbitovu.

Co světů Svět as pohrobí,jež - jako naši velcí mrtví - zraku zmizí,a přec svou váhou dále působí!