Jarní XIV

Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,již do barev, do zvuků vzkvítá -a sotvaže srdce mé ožije,již touha mu lesklými nitěmia milost mu zlatými sítěmizas nanovo osidla splítá.

Jak padl mi jara květ do oka,jak do sluchu národní píseň -tak padlo mi děvčátko na prsa,s ním celá ta zakletá, šveholná,ta sladká a náhle zas úbolná,ta bývalá lásky tíseň.