Podzimní XI

„Pojď - pojď!“ to ve výši kdes voláa zní to jako ptačí skřek;já rozhlídl se: černá vrátkaa malý veský hřbitůvek.

A zase slyším: „Pojď - nu pojď již,víc nehleď světa na mumraj:vždyť přelítl jsi světa koncema dosud neznáš blahých kraj.“

Já naslouchám a srdce buší,hlava klesá níž a níž,a pojednou tak luzně hledíty hnědé hroby, rudý kříž.

Je pravda! Nač se plavit mořem,nač slézat strmých horstev lem:zde zcela nízký pahrbečeka za ním zcela nová zem!