Zimní IX

Jesenní kraj jsem, znavenýpo bujném, úrodném létu,šerá se po nebi chmúra pnea písně mé mají se k letu.

Uprostřed kraje je bílý chrám- tužby mé posud jej staví -kol jeho věží se písně méteď slétají v šveholné davy.

Zmatený švehol! Víc žádný zpěv,žádné v tom popěvy tklivé,slyším jen pípnutí tázavéa vzkřiknutí netrpělivé.

Odleťte tedy, již odleťtedo krajin mladistvě stinných -sbohem si leťte, já oněmím,vy leťte si do srdcí jiných.