Zimní VI

Tak zvolna - tak smutně - tak sám a sámsvou loďku dál životem sunu -což nechtěla pražádná dušičkasem do mého vsednout člunu?

Ach odpusť mně pánbůh tu otázku,a nečiň můj hřích ještě větší:když vesla svá nad vlny nadzdvihnu -vždyť kanou s nich slzy něčí!

Když na konec kormidla pohlédnu,vždyť trhnu tak plaše, tak prudce:tam vzadu ty pruhy - toť spínajíse za mnou dvě bílé ruce!