V zemi kalichu

Jinde-li slunce je — u nás je sníh,jinde-li vánek jen — bouře nás střásá,zvoní-li po celém světě jen smích,zoufalá bolest nám srdce až drásá.

Bože, cos‘ nasil trpkosti do této naší země!Ztrpklý je širý ten náš kraj, ztrpklé je všechno plémě,trpce lid žije v palácích, trpko se dýše v chýši,trpka je naše ornice, trpké je víno v číši.Trpká je sláva po otcích, přetrpké vzpomínání,trpká je naděj v budoucnost, že až se hlava sklání,trpce zní píseň národa, trpce vše slovo naše,trpké jsou kletby z našich úst, trpké i otčenáše.

Věru nemohla snad ani jinde povstat báj ta truchle krásná:Kdesi v temné hloubi lesa kaplička prý stojí jasná,kaplička prý bílá, se křížovou lodí,Kristus pán mši svatou denně číst tam chodí;zvonek sám mu zvoní, vítr píseň duje,když pán Kristus denně sebe znova obětuje.

Ach, vždyť nemohla ta báje jinde povstat skor,nežli v kraji, kde se denně naděj s smrtí snoubí,v zemi trpké, jižto tvrdý kámen horjako kalichem by kol do kola vroubí.