Za srdcem

Já nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek,však srdce moje samo ryčně letíjiž napřed v plně vzešlý, ve budoucí věktam, kde se nejvíc shemží nepřátelé kletí —nuž, za ním, k předu, věrné české děti!

A bitvou vysekejte mně to srdce ven —toť srdce dobré, dím to sám, však směle,a věru že vám stojí za kýs horký den,za paží zdatný vzmach a vlnu krve vřelévždy srdce české, je-li české cele!

To moje jest, nechť soudí bůh sám v nebesích! —zda jindy duše moje blahem výskla,než když Tvé líce, lide, samý nach a smích,a zdali jindy slza do oka mi vpryskla,než když Tě ruka vraha bídně tiskla? —

A až je vysekáte, zas jím mršťte dálpřes věků rozhráň, za kynoucí letaaž tam, kde nepřátel nám nový vzroste val:nám Čechům z žárných mečů věčná dána meta —rád byl bych při vás do skonání světa!