Dobrák a Dobračka

A zítra bude Martina,jest Dobračkou milován muž;a proto mu pudingy zaďálaa peče je v pánvi už.

Teď leží oba v posteli,tu vítr se divý dal v rej;a Dobrák řekl Dobračce:Jdi! zastrčit dveře mi spěj. —

Já sotva lehla, se zahřála,což nemám klidu mít;byť třeba sto let klapalybych nešla zastrčit.

A na to v sázku vešli jsou,to tiše, po šeptmu jen:že slovíčko první kdo promluví,ať závoru zastrčí ten.

A v půl noci přišli pocestní dva,ti nevědí kde jsou,nic nevidí, nic neslyší,vše zahaleno tmou.

Ký čarodějský pelech to?Dél nemůžem to snést!Však nezaslechli slůvka přec,to vina dveří jest.

I snědli bílý puding hned,ten černý také puk,a Dobračka mnoho řekla si,však na hlas ani muk.

Pak pravil jeden k druhému:Jak vypráhlý jest můj chřtán!Tam v skříni líhem páchne cos’a ona do kořán.

Jak se to hodí! Láhvičku,již, brachu, hořké mám;tu dám ti já, ty mně ji zasa spomoženo nám.

Však Dobrák rázem vyskočila hroze na ně houk:Ten mně to draze zaplatí,kdo by tu hořkou sfouk.

A Dobračka radostně skočila téžv třech skocích, jásajíc, blíž:Tys’ Dobráku první slovo řek,teď závoru zastrč již!