Mládenec a mlýnský potok

Kam, potůčku, ty cestu máštak čile?Ty s lehkou myslí ubíhášv hloub píle.Co v údolí tam nalézt mníš?Tož poslyš přec a promluv již!

Ó, jinochu, já potokembyl pouze;teď jali mne, bych úprkemv té strouzetam k tomu mlýnu dolů spěl,a spád a vody dost vždy měl.

Ty spěcháš s myslí poklidnoutam k mlýnu,a nevíš, kterak touhou svoutu hynu.Zda mlynářka ta plná vnadzří přívětivě v tebe snad?

Otvírá okno, ranní zářkdy svítí,a přichází svou milou tvářsi mýti.Tu plná, bílá ňadra zřím,že horkem div se nevařím.

Když ve vodě též lásky citmůž vzjíti,jak ten, kdo z krve, z masa, klidmůž míti?Kdo jednou na ni vrhl hled,již stále za ní musí spět.

Pak v kola vrhám ve chvatuse, huče,a roztočit jim lopatuznám ruče.Co jest to hezké děvče tam,i já též lepší sílu mám.

Bol chudáku-lis nepoznal,jak jiní?Kdy s úsměvem dí v žertu: dálspěj nyní!

Snad zadržel by tebe zpětjen jeden její sladký hled?

Tak těžce, těžce zarmoucendál plynu:pryč lučinami, zvolna jense vinu;a kdybych mohl, jak bych chtěl,hned na zpátek bych zase spěl.

Již jdu, ty druhu, milostnémé strasti;kdys zabubláš snad podle mnek mé slasti;jdi, bys jí říc’ a říkat moh,co želá, doufá tiše hoch.