Pěvec

Co slyším venku před branou,co na mostě tam zníti?Ó, nechte zpěv ten dvoranounám v ucho hlaholiti.Tak pravil král a páže spěl;hoch vrátil se a král zas děl:Ať puštěn sem mi starec!

Vám pozdrav, páni, buď i čest,vám pozdrav, krásné dámy!Jak hvězdnaté to nebe jest!jich jména komu známy?Zde v síni plné skvostu krasse zavři, oko; není čas,se kochat v udivení.

A pěvec oči uzavřela sáhl mocně v strunu;tu rytíř statně před se zřel,a krásavice k lůnu.Jsa písní těšen, velel král,chtě poctít jej, že takto hrál,sem zlatý řetěz přinést.

Mně zlatý řetěz nedaruj,nechť rytíř jím se blýští,jenž vznesa smělý pohled svůjjím kopí vrahů tříští.Dej kancléři ten řetěz již,ať také tuto zlatou tíždle břemen jiných nosí.

Jak ptáče zpívám pějící,jež v haluzích má skrejši;jeť píseň z hrdla spějícímzdou pro mne nejhojnější;však, smím-li, prosím za to jen:nechť zlatý pohár přinešenmně vína nejlepšího.

On vznes jej k ústům, vypil jej:Ó, moku blahodatný!Ó, blaze dům se šťastný měj,kde to jen dárek špatný!Mne v mysli mějte, vám-li vznik,tak vroucí bohu čiňte dík,jak já vám za ten nápoj.