Rytíře Kurta jízda ku svatbě

Jako ženich jsa pln štěstírytíř Kurt si na kůň sed;ku svatbě on má jej néstina hrad milky vzácné hned:Tu kde pusté, strmé skályse sokem se zočili;nemluvili, neváhali,kvapně k činu kročili.

Dlouho půtka kolísá se,Kurt až konečně co pándále z místa ubírá se,vítězně a zmalován.Co však brzo opět zhlížímíhati se houštinou!S kojencem se tamo plíží,milka tiše lesinou.

A ta zve jej do zeleni:Pane, ne tak o překot!Nic-li pro své potěšení,nemáte nic pro svůj plod? —

Tu již sladkým ohněm plana,nežádá si dalších cest,poznávať pak, že jak panna,milostnou teď matka jest.

Však již trouby sluhů zvučí,myslí zase k nevěstě;pouť a trhy všudy hlučíkudy jede po cestě,po dárku se v boudách pídípro přízeň a pro lásku;ale, ach! tu přijdou židis listem starých závazků.

Soud teď zase přetrh z krátkarytířův ten rychlý jech.Čertová to věru krátka!Rekovný to žití běh!Mám dnes váhat nekonečně?Rozpaky to velké dost.Soků, žen a dluhů věčněnemůž, ach, být rytíř prost.