Král duchů (překlad Erben)

Ký pozdní to jezdec větrem a tmou?Otec to s dítětem, domů jedou;synáčka milého v náručí má,a tiskne, a hřeje a objímá!

„Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš?“„„Tatíčku, což krále duchů nevidíš?Hle krále se srstí a s korunou?““„Mé dítě, jen vodní to páry jsou.“

‚Pojď, dítě mé, pojď ke mně sem!Zde krásně si spolu pohrajem;má louka je pěkná květnatá,a máti moje má šat ze zlata.‘

„„Ach táto, tatíčku, slyšíš-li nyní,jaké mi král sliby tajně činí?““„Spokoj se, mé dítě, a bázně nech,suchéť to listí šumí po sadech.“

‚Pojď, dítě zlaté, pojď jen se mnou,mé dcerky ti pilně sloužit budou;mé dcerky, ty v noci tance mají,ve spánek tě tancujíc uzpívají.‘

„„Ach táto, tatíčku, což nevidíštěch dcerek králových tam vody blíž?““„Vidím, vidím to, mé dítě milé:vrby jsou to šeré a vyhnilé.“

‚Aj rád tě mám, jsi švarný, musím tě mít;a sám-li nepůjdeš, chci moci užít.‘„„Ach táto, tatíčku! již po mně sahákrál duchů již v moci své mne má!““

I hrůza jest otci a dává se v cval,své úpící dítě v náručí jal;přijíždí do dvorce v mysli traplivé,leč dítě v náručí již – neživé.