Holubička

Sotva bílý den zasvítá,holubice v polích lítá;lítá, nelení,tam po osení,a již v ranní doběhledá pokrm sobě.

A když najde tam zrnéčko,zaplesá její srdéčko.Mine hodina,nezapomínáholubice matka,na svá holoubátka.

Prázdná domů nepřiletí,pokrm nese pro své děti.Děti čekajía zavrkají,když se jejich máti,nazpět domů vrátí.

Více než ta holubinkapéčuje o mne matinka;práce nešetří,i když jsem větší,miluje mne stále;to ji buď ke chvále!