Kocourek a veverka

Ondy v dobré hodiněnašel Mourek,maličký kocourek,ořech v šupině.K mlsání nelínýkousne do šupiny,a hned ořech odhodí,a to zlostně prohodí:„Fi, to hořké jako jed!to se mi nehodí za oběd.“ —

Po mrzutém kocourkuořech našla veverka,a ta čiperka,béře jej do pazourku,kouše, šupinu oloupá,kousne do skořápky,až to chroupá.

„Co to? kámen?kámen těžší bývá.Anebo ten tvrdý výlupekještě něco v sobě skrývá,a to snad mi bude vděk?Lehký jest, zdá se dutý býti.Mám se dáti odstrašitihořkou šupinou,tvrdou skořepinou?Nač pak mám já zoubek zdravý ?Co v něm vězí, zkusím na krátce;s chutí dám se do práce!“ —Vesele to veveřice praví,louskne, opět louskne,a hle, chutné jadérko vylouskne.