Dítě umírající

Ponocuje chudá žena;ku dítěti nachýlenau lože po tichu sedí,a co asi tušíve bolavé duši,city její vědí.»Běda, máti!«volá choré dítě,»milá máti,oko moje nevidí tě;ale vidí, vidísamé divé lesya nijaké lidi!Běda, máti,milá máti,oko moje nevidí tě,duše má se děsí.«Na to máti ku milémupacholíkovi chorémuukojivě dí:»Sen, ubohé dítě,maně tebe děsí.Upokoj sea neboj se.Nejsou tuto lesy;máť u tebe sedí.I ve šeré noci doběnení se co báti tobě.Bůh o tebe vede péči,Pomoc udělí a tě uléčí.«Ponocuje chudá žena;ku dítěti nachýlenau lože po tichu sedí,a co asi tušíve bolavé duši,její city vědí.»Máti! milá máti!Nebudu se báti.Viz, ej, pacholíka tady;na peruti letí,kyne mi a ukazujeutěšené sadya zelené hájejako ráje.Duše moje veselí se.«Pacholíček utiší se.Máti se dítětido náručí vine; —rosa z oka jí se line —líbá, rosí bílé čelo,líbá fialové líce:ale ledovité tělolíbání necítí více.