Hrál kdosi na hoboj

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,hrál vždycky navečer touž píseň mollovoua ani nerozžal si oheň pobřežní,neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvělpod písní váhavou a jemnou, mollovou…A od vod teskně zpět mu na hoboj vlhkem zněl:Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.