Mstivá kantilena — III

To bylo lstivé kyrie, jež na večer vsí pustou lkalo,za naše pole, které dlouhou bázní neplodné se stalo -to byla prosba za teplo, jež hlas náš, mdlý a nevyspalý,pro naše ženy chtěl, jež dlouhou bázní neplodné se staly.

To bylo lstivé kyrie za naše mladé ženy lysé,my za ně denně prosili a štkali, ve tmách plazili se,my bez reptání každým hladem pro ně mřeli ve svém žití -však tímto hladem, Pane, tímto hladem nechtěli jsme mříti!

A když pak ve vášnivém náručí nám opět umíralyi ženy poslední, jež dlouhou bázní neplodné se staly,my se zaťatou, mstivou pěstí, se zaťatým, mstivým hledemjsme smýkali tvým jménem, divoce ho ve tmách řvali:

že zrovna tuhle vášeň - slyšíš? slyšíš? - v našem těle snědémmy udusit a na oltář ti hodit nikdy nedovedem!