Mstivá kantilena — IV

Zas den byl ospalý - po proudu řeky kdosi šel -pod smutným nebem, nebem nízkým, nebem bez tepla -to den byl ospalý - kdos zádumčivě v dálce pěl:že marno vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá.

A večer sychravý byl, zimomřivá nálada,a všady bázlivě si lehli, světla zhasili,když náhle vzpomněli, že marno myslet na lada,že ani letos nevzejde, co před léty tam zasili.

Noc byla zamlklá - kdos podle řeky ještě šel,byl měsíc v mracích, v mracích smutných, měsíc bez tepla,na břehu protějším kdos zádumčivou píseň pěl:Že marno vše. - Že nevzroste nic.- Že nic nevzeplá.