Mstivá kantilena — V

Kol vychrtlých tváří jim ovlhly zcuchané vlasy -(den celý byl mhavý, i večer byl smutný a mhavý),a ačkoli k osmé juž mohlo být na věži asi,a večer byl tentokrát nezvykle smutný a tmavý -přec čekali všickni, a čekal i úsměv jich lhavý.

Ve shrbených krcích svých divoké krotíce hlasy -na zhublých tvářích svých jízlivý úsměv (však lhavý)a vyzáblé pěstě své pod pláštěm sevřeny asi:tak v podloubí stáli již s poledne, hlava dle hlavy…

Pak odbilo pomalu… Hodina soudu a spásy…A pacholci táhli ho v kleci tmou nad jejich hlavy.Oh, mstivé ty tváře! Oh, divoké, bassové hlasy! -Teď chorál mu řvali! A posměšný chorál (však lhavý),neb lhalo-li všecko - byl posměch jich nejvíce lhavý!

To bylo, když večer byl pustý a nezvykle smutný a tmavý.