Dva hlasy

Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli –dva smutné dvorce na samotách propadlých –dva hlasy se tam o cos hádaly a přelypři rudých stínech pochodní, ta vodou vzdálených.

Byl prvý hluboký a stále chtěl své: ano,a druhý bázlivý a stále chtěl své: ne,až zmlkly najednou, když blízko bylo ránoa měsíc vyšel na chvilku nad vody vzdálené.

Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli –dva smutné dvorce na samotách propadlých…Dva hlasy se v nich dlouho mezi sebou přely,až hlas, jenž prosil, zaúpěl a náhle stich',

a hlas, jenž chtěl své: ano, z hluboka si vzdych'.