Měl něhu jejich kroků…

Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,měl karmín jejich retů a feniklový pel,když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel.

U parku za večera je stihl v kruhu státa známou jakous píseň na flétny teskně hrát –hrály tak tiše, dlouze, a bílý měly šat.

Pak zřel je tancující do parku…Ač do rána je čekal – přec nevyšly již zpět –když měsíc nad park vyšel, kdes v dálce začly pět…

Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel,kdy měsíc dlouho chvěl se, něž do vln zacházel.