Vydávaje Čítanku slovanskou, měl jsem dvojí při tom úmysl. Nejprvé totiž chtěl jsem mládeži naší opatřiti příležitost, aby snadným praktickým způsobem mohla se poněkud seznámiti se všemi podstatnýrni různostmi v jazyku i v písmu velikého národa slovanského, jenž v nesmírném prostranství zemí rozličných, od hor bavorských až za Urál a od Athosu až k Severnímu moři ledovému, pod rozličnými vládami obývaje, nyní okolo 80 milionů duší počítá.
Národ tento dělí se vůbec:
Za obsah Čítanky své zvolil jsem prostonárodní pohádky a pověsti slovanské, prohlížeje k tomu, že v nich, ač jsou-li z úst lidu právě a bedlivě pojaty, přirozený prostonárodní jazyk slovanský v rozličných jeho svrchu naznačených rozdílech a různostech nejvěrněji se zobrazuje. Ovšem bylo mi se tu potkati s nesnázemi nemalými, proto že mnozí sběratelé pohádek a pověstí národních, jen čtení zábavné v úmyslu majíce, stránky mluvozpytné zanedbávají, a také proto, že některé větve slovanské potud ještě dokonce žádných takových sbírek nemají, aneb aspoň posud žádných tiskem nevydaly. V té příčině díkami zvláštními jsem zavázán mužům některým, v známosti mluvy prostonárodní té které větve slovanské na slovo vzatým, že mi s ochotností neobyčejnou záslužnými pracemi svými v podniknutí mém dobrotivě byli nápomocni, zejména totiž:
V pořádání materiálu měl jsem na zřeteli, kterak nářečí slovanská jedno ke druhému příbuzností svou i položením přirozeně se řadí. Počínaje řečí českou, vytknul jsem v ní podřečí neb různořečí domažlické, kteréžto však již nyní touž měrou hyne, jako vzdělání mládeže školami v krajině té se zmáhá a v málo letech nezůstanou bez pochyby po všem, jako po východním podřečí českém (jehož příklad viz v Šemberově Dialektologii, str. 166.), leč jen nepatrné stopy. Z Čech přecházím Moravou na Slovensko, uváděje z obou těch zemí podřečí některá, jakož mi jich dílem listy soukromé, dílem vydané sbírky poskytly. S češtinou souvisí nářečí hornolužické prostředkem jazyka staročeského, kdežto nářečí dolnolužické k jazyku polskému se schyluje. Jazyk kašubský, jejž v nedlouhém snad čase očekává smutný osud někdejších Slovanů polabských, jest sice podřečí jazyka polského, ale češtině bližší než tento. V nářečí běloruském spojuje se polština s nářečím velikoruským; maloruské pak nářečí, češtině mnohem příbuznější než běloruské, opět se rozchází v některá různořečí, z nichž toliko tři podstatnější tuto jsou vytknuty, totiž: z Haliče, z gubernie Černigovské a z jižní Rusi. Jakož nářečí běloruské k východu, tak maloruské k severu splývá opět s nářečím velikoruským, jehož ukázky tuto ze šesti gubernií podány. Na základě nářečí velikoruského zrostl také nynější spisovný jazyk ruský, jenž prostředkem starého jazyka ruského, staré češtině velmi příbuzného, souvisí s jazykem bulharským. Bulharština na severozápadní straně své splývá opět v srbštinu, kterážto v nářečí charvatském okolo Varaždína zase nejblíže přistupuje k češtině. Nářečí illyrsko- neb korutansko-slovenské, ač v jihu položením svým jest češtiny nejblíže, však formami svými mezi nářečími illyrskými nejdále od ní odstupuje, podobně jako v severu nářečí hornolužické, ač položením svým bližší, však formami mnohem vzdálenější jest nynější češtiny, než jazyk polský a kašubský.
Co se dotýče pravopisu jiných nářečí slovanských, nevidělo mi se radno měniti čeho v tom, co zasloužilí spisovatelé domácí, zajisté po bedlivém a zralém uvážení, každý v nářečí svém za pravé a za prospěšné uznali. Tím také vysvětluje se, že v některých nářečích, jako v maloruském, v srbském písma kyrilského a v uhersko-slovenském, práce některé spisovatelů rozličných mají rozličný pravopis. Příčina rozdílu tohoto záleží vůbec v tom, že spisovateIé někteří v písmu šetřili více původu slova, jiní pak více hleděli k tomu, kterak slovo se vyslovuje.
Slova nepovědomá, řčení i formy mluvnické všech těchto nářečí a různořečí, ježto od češtiny se odchylují, nalézají výklad svůj na konci v připojených dvou seznamech.
S úmyslem, opatřiti mládeži naší příležitost, aby se mohla přiučiti ostatním nářečím slovanským, spojil jsem při sestavování Čítánky své jiný ještě úmysl, totiž ten, aby pohromadě bylo v knize jedné, cokoli z pohádek a pověstí prostonárodních nejlepšího, totiž obsahem nejdůležitějšího i formou nejdokonalejšího po veškerém Slovanstvu potud se vyskytlo. Chtěl jsem uviti květnou kytici z prostonárodních bájí slovanských v rouše původním. Při tom šetřil jsem vůbec pravidla, aby táž věc, byť i v rozličných byla nářečích, již se neopakovala.
Ovšem náleželo by tuto podati také přehled literatury pohádek a pověstí slovanských vůbec, co jich kde potud vydáno bylo tiskem; ale z příčin některých musil jsem toho na ten čas zanechati a ku příležitosti jiné to odložiti, kteráž se bohdá snad brzy naskytne. Zatím postačí v obsahu následujícím pouze oznámiti, kdo který článek Čítanky této sepsal, aneb odkud vyňat jest.
Nemohu také toho zatajiti, že tuto Čítanku z pohádek a pověstí národních, vesměs prostomluvou sepsaných, pokládám toliko za první částku, ku které náleží ještě částka druhá, totiž Čítanka z prostonárodních písní slovanských. Podaří-li mi se i také tu přivésti do tisku, jakož z většího dílu již sestavena jest, budu pokládati toto dílo, ač jen na skrovno vyměřené, za úplné a za ukončené; neb na dílo rozsáhlosti takové, jako jsou Firmonichovy Germaniens Völkerstimmen, aneb francouzské Recueil général des poésies populaires de la France, ač by na materialu nikoli nescházelo, na ten čas aspoň u nás nelze pomysliti.
Mladým přátelům svým, panu J. Rankovi a panu A. Paterovi, kteří mi v obtížných korrekturách Čítanky této laskavě byli nápomocni, vzdávám srdečné díky.
V Praze na den sv. Josefa 1865.
Vydavatel
Comentarios
Cargando comentarios…