Duše hříšná a Maria panna

Byla jest louka zelená,slzavou rosou skropená.

Kráčely po ní dvě duše,za nimi velká hříšnice.

Když se až k ráji dostaly,na dvéře tam zaklepaly.

„Vstaňte, Petře, vemte klíče,podívejte se, kdo tluče.“

„Tlučou tam, Pane, dvě duše,za nima velká hříšnice.“ —

„Ty dvě duše mně sem pusťte,té hříšnici pryč ukažte.

Ukažte jí cestu šírou,kudy hříšní do pekla jdou.“

Šla dušička vzlykajícía svých hříchů litující.

Šla od nebe, naříkala,až jí krev z očí kapala.

Potkala ji Maria panna:„Co naříkáš, duše hříšná?“ —

„Jak pak nemám naříkati,když se nevím kam podíti?

Musím jíti cestou šírou,kudy hříšní do pekla jdou.“ —

„Vrať se se mnou, duše hříšná!Poprosím já svého syna.“

A když se k ráji dostaly,na dvéře tam zaklepaly.

„Vstaňte, Petře, vemte klíče,podívejte se, kdo tluče.“ —

„Tluče to, Pane, matka Tváa za ní ta duše hříšná.“ —

„Mou matičku mně sem pusťte,té hříšnici pryč ukažte.

Ukažte jí cestu šírou,kudy hříšní do pekla jdou.“ —

„Ne tak, ne tak, milý synu,odpusť hříšné duši vinu.“ —

„Zeptej se jí, matko milá,co dobrého učinila?

Kolik je svátků světila?kolik se pátků postila?kolik chudých obživila?“ —

„Já jsem svátků nesvětila,ani se v pátek postila,

jen jedno jsem vykonala,almužny jen grešli dala.“ —

„Podej, hříšná duše, ruky,povedu tě skrze muky.

Skrze muky do propastia z propasti do radosti.

Grešlička, almužna malá,do ráje tobě pomohla.“

Potkala ji Maria panna:„Kam ty kráčíš, duše hříšná?“

„Ach ja kráčím cestou šírou,kudy hříšní do pekla jdou.“

„Vrať se se mnou, hříšná duše!přimluvím se u Ježíše.“