Pohádka z naší vesnice

Jde nová vlna novým lidem.My zašlé soudili jsme s klidem.Blah jen, kdo dobře počítá.Drobňoučkých zájmů klad a zápor.Na půdě leží starý prapor,věc nepotřebná, odbytá.

Cafourek, který postup řídí,minulé chyby jasně vidí,dbá dobře, aby odčinil.A obžaluje hloupé táty:za půlstoletí všechny ztrátyten hloupý prapor zavinil.

Jak škodil nám, je těžko říci.Za chimérou šli bojovnícia zahynuli na poušti.Věc naši těžce poškodili.Sem tam se zápal ušlechtilýen passant u nich připouští.

Tak pošetilý synek není.My stojíme dnes povzneseni:Fuj, haraburdí ztrouchnilé!Jde nová vlna novým lidem,my zašlé soudili jsme s klidem.Sen jiný máme o síle.

Spojenci základ všeho tvoří.Se spojenci se staví, boří.Cafourek k nim se obrací.Dnes na kuří jim šlápne okoa zítra v prachu, přehluboko„Pomozte“, prosí, „Poláci!“

Koncepce jeho geniálnívše svedla půdu na reální.Boj jeho nebyl ztracený.Dík vzácné jeho výmluvnostidnes víme svojí o slabostia krčíme jen rameny.

„To vzali nám.“ „A to nám hrozí.“Přijde-li to, nuž, bohpomozi!Snad změní se to přes léto.Na svoje spoléhati síly,to dělá člověk pošetilý.Jsme slabí … Marno … Nejde to."

Dík výmluvnosti jeho vzácnézápasy uspoří se pracnéa situace udrží.A ptá-li se kdos, milý brachu,proč starý prapor leží v prachu,odpověď přesnou obdrží -:

Koncepce je to geniálnívše svedla půdu na reální.Boj jeho nebyl ztracený.Dík vzácné jeho výmluvnostidnes víme svojí o slabostia krčíme jen rameny.

*

Krev naši osvěžiti spějeinjekce zdravé beznaděje.Lezeme kamsi pozpátku.To čilost chytrých neoklamá.Chce hladová kus urvat tlamapolitického úpadku.

Konkretní politika tatomá mnohý půvab, celkem vzato.Jej uznej, dobrý diváku!Vůdcové uvažují dneska:„Což, odstoupiti kousek Slezskapro krásné oči Poláků?“

Smí srdce časem prudčej' tlouci.Sál Němec půjčil v Olomouci.Zvěst budí úžas krajem jdouc.Ozlatí všechny deficityjednoho slůvka půvab skrytý,vábného slůvka „Olomouc“.

Ó, poeto, svou vezmi lyru,čas zápěti je písně míru.Horizont sluncem růžoví.Též předzvěst příštího je ránapochala pana Kiliánaa zdvořilosti Bahrovy.

A čtenář žasne, jen se diví.Co chvíli efekt opojivý!Jak krásně je v tom divadle!Lze couvat, pozbývat a ztrácet,v své uši slyšíš-li se vracetty tóny hudby nasladlé.

A krásná je ta líná mdlobaa krásná rozšafná je doba,jež za nemožným neletí.Než, vůdcové vy doby nové,při výchově té kašičkovéjak chcete žádat obětí?

Kde ocitne se v době krisílid, jemuž velký cíl je cizí?Jak zvednout prapor, jenž je v smích?„Koncepce velká, program smělý.My situaci udrželi.Ostatek věc je budoucích!“