Zima (Matějka)

Stařenko zimo! Ký to spěch?List béře stromům ten tvůj dech,proč ničíš květ a rušíš zpěv,proč mlha je ti za oděv?

Proč slunce prchá před tebou,a noc jen šíří vládu svou,proč tlačíš se tak v chudou chýž,bys chorým byla na obtíž? —

Já přírodě kol nesu klid,večery blahé pro náš lid,já s dětmi otce pojím zas,jenž vzdálen jich byl v letní čas.

A moje svátky, slavnosticož lidem činí radosti,i mocné k chudým vábím blíž,by umírnili jejich kříž.

Až Bůh mi jarem pokyne,pak příkrov můj se rozplyne,a za blažšího jásotuco mrtvo vstane k životu.