Mé vzpomínky

Ty domečku náš šedivý,světničko naše nízká,již se mi po vás ve světětak tuze, tuze stýská!

A teskním po vás noc co noca vzpomínám si denně…Jak rád bych opět zaletělk té vaší šedé stěně.

Tím malým známým okénkemke kamnům bych se díval,kde v klínu šedé matičkytak blaženě jsem sníval.

Pak vetchý prách bych překročil,bych dál šel v tichou síňku,ve smavé mysli probudilpřátelskou upomínku.

Již letím v tebe světničko,již k matičce se shýbám,již horké slzy na lícia svadlá ústa líbám.

Zlíbal jsem drahou měkkou líca již k otcovské dlani,pak k čelu, tváři vrásčitésyn horká ústa sklání.

A kolem mne vše líbezno,vše v kolečku se točí,že radosť hrdlo stahujea zalívá mi oči…

Ty domečku náš šedivý,stařičký a tak ladný,to, co jsi ty mi podával,nepodá v světě žádný!