Přástky

Oj, což při těch přástkách našichbývali jsme věšeli,všude živo, jasno, čilojako v jeteli;písně proudem přilétalyz kolovrátku na ústa,že mi jenom v upomínceperuť narůstá!

Letím, letím přes ty hory,tam k nám domů do dálky,z koutků známých kývají mišotci, rusalky —a babička odhazujehonem starý kolovrat:„Pojď sem, ty můj kloučku věrný,ty nás přec máš rád!“

Písní v síňku napadalojako z jara do mlází,babička jen naříkala:„Ach, dech dochází!“Přitiskl jsem duši drahérety žhoucí na ústa…škoda, že již na hrobě jítráva vyrůstá!