Skřivánek

Když Čech praotec národ svůjdo nové vlasti ved’,skřivánek ptáček za Čechyse také pustil v let.

On patří k nim, nuž za nimi,ať hnou se Bůh ví kam,on k jejich srdci přirostl,jak žil by v dáli sám?

Tam v jejich pšence zpíval jižs rodinkou na poli,teď od řad jejich nehne se,ať táhnou kamkoli.

Když stáli tam, kde leb svou Řipvypíná v šedý mrak,když prvá oběť Čechovase pjala do oblak,

když prvá píseň radostizvučela s Řipu v les,skřivánek letěl výš a výš,až vzhůru do nebes.

S tou prvou písní skřivánekpřed Boží letěl trůn,tam pěl a pěl, až umlkaltón čarný rajských strun.

Tam pěl a pěl, že novou vlasťsi právě našel Čech…Tu rajský úsměv objevilse Bohu na retech.

A milým hlasem promluvil:„Ty můj jsi milý pták,ty z české země každý denk nám létej do oblak.

Přednášej žal i radosti,jež klesnou v českou hruď,ty od národa miléhonebeským poslem buď!“

A od té doby skřivánekv nadhvězdnou létá říš,tam za lid český prosívá…Jen slyš a srozumíš!