Stará vrba

U potoka v zákoutívrba máť se kormoutí —smutně stojí v prostřed zimy,jíní s květy sněhovýmirozkvetlo jí na proutí…

Oj jak jarem omladlavrba matka uvadlá!To že děti přiletělya ve větví závoj stmělýpíseň jejich napadla.

Z jara vrba stařenazmladlá stojí, zjařena;k sluníčku se lístky tlačía ve větvích druže ptačíhvízdá, jarem zmlazena.

Tak i stará matička,šedivoučká, chudičká:staré tváře zrůžovatí,když se dítě domů vrátí,oko svítí na líčka.