S dítětem

Jdu s dcerkou svojí do přírody,tu díváme se k bahnisku,kde žáby očkem svítí z vody,či prohlížíme, na pískujak ještěrky se malé honí,jak ráče leze v potoce,jak vedle cesty na jablonisi masák drze štěboce.

Má dítě moje oči všude,a sype mi své otázky:„Kde tento brouček spáti bude,až navrátí se z procházky?Zda něco se mu také zdává,když hvězdy svítí nad náma?Zda ropucha, jež z brázdy vstává,své děti také ráda má?

Jak vešlo se jen vyklubanéa žlutozobé strnaděv to vajíčko, jež malovanédnes ráno bylo v zahradě?Zda navštěvuje mladé ptáčkytéž někdy jejich babička,zda cvrliká jim povídačky,až rozmile je uhýčká?

Zda v potoce rak dlouhovousý,když celý den tak robotí,a po kamení, bahně brousí,se také trochu zapotí?Zda „rybí očka“ vidí tedy,že jdeme právě vedle nich,a co to bzučí komár šedý,když sedá v „okách jeleních“?

Proč koníček tak zasmušilese v dálku dívá s pažiti?vždyť slepotou má oči bíléa sluníčko mu nesvítí?“Tak otázek mi dává stero -Co zodpovídat mohu z nich?Vždyť přírodě jsi blíž, má dcero,než já i s moudrem tlustých knih…

(Osvěta 1889.)