Venuše

Ten bude žít, přemůže zapomněníbláh, vědí bozi! rukou přezkušenoujenž v hladký onyx vyryl mořské vřeníi s šumnou pěnou.

Se sluncem v závod oko překvapenéjak mladou královnu zří jásajícíse zvedat Kypridu ze stříbropěnnévln směsi vítězící!

Jest naha bohyně a kterak plave,růžnými prsy vodu k předu šine,kol nesmrtelné šíje, která v hravése lesklé třásni vine.

Vlas její zlatý zkrášlil kolem proudy,bez věnce, bez pásek se za ní nese,jak lilje planou bílé její oudyve fialkovém lese.

V delfinů tlupě hraje si, se směje;ti, božské oči by líp okouzlili,ohony, ploutvemi vln do peřejekol buší ze vší síly.